středa 12. ledna 2011

7. Jak jsem si kupoval basu

Březen 2009. Moje natřískaná peněženka Adidas s ukrajinským vzorem šusťákové soupravy, praská ve švech a na účtu poletují chomáče sena jako v hitech s Clintem Eastwoodem, propadácích Eliho Rotha či na anusu Honzy Musila.

Jakožto samolibý zmrd jsem se rozhodl všechny peníze investovat do ošacení mého dokonalého těla (aspoň na Petřínských zrcadlech to tak vypadalo), a zbytek propít na počest končících urážek.
Realita, jak už je předem jasné, byla jinde.

Jakoby nestačilo, že jsem musel utratit své předešlé úspory do idiotského aparátu, spadajícího pod záštitku rudého obchodu s mrkajícím onanem (zřejmě zvěčnění reklamačního technika s permanentním ztoporem), na kterém jsem ztratil veškeré své nervy, několikrát vyhlašoval šibenici, vyřvával o kudlách do hlavy a ve finále nikdy nehrál tak, jak měl.

Zvukaři se začali opětovně bavit na můj účet, konkrétně na účet mé basy značky Ibanez a urážet izolepu, která ji zkrášlovala a její zvuk srovnávali s kapelou Vitacid(urážka 90%).

Nic naplat, byl sem nucen pořídit nový nástroj.

Jelikož nákup ze zahraničí mi byl tak známý asi jako kočovníci z Ugandy, nenechal se Mašek poučit a opět zvolil českou distribuci. Volba padla na Fender P-Bass, tentokrát společnost Muziker.

Dodání do 9 dnů - toto bylo uvedeno pod produktem, ovšem nikdy k tomu nedošlo ( v listopadu se mi nějaký drzý opičák ráčil ozvat, že zboží je připraveno k odběru, nechť si ho vyzvednu – 80%).

Se slzami v očích a obličejem jako Pikachu se opět odebírám do prodejny Kytary.cz.

K mému překvapení nacházím krásný bílý Fender Jazz bass. Skvěle se mi na něj hraje, zvuk jako šardoné, protékající hrdlem anglické paničky. I rozhodl jsem se, že si nástroj koupím.

Nechal jsem opět veškeré své úspory na krámě ( z povzdálí mě pozoruje reklamační technik a evidentně ho nyní vzrušil probíhající hybrid jorkšíra a vlčáka) a uháním na zkoušku.

Po cestě mě uráží partička sídlištních sígrů s narážkami na homosexualitu, emosráče a podobně. Jelikož jsem natěšený, jako pubescent, hluboce ponořený do časopisu Leo, nevnímám to ( i když urážka je minimálně 37%).

Na zkoušce basa zní opravdu krásně, a tak jsem se rozhodl, že si ji nechám.

Dávám ji na doporučení mých přátel na seřízení drop D, k mistrovi kytarového dřeva panu Kobrlemu (tímto mu děkuji za vše).

V sobotu mi vyzvání telefon a z něj se ozývá hlas pana Kobrleho s tím, že basa má totál zničený krk a je zralá na výměnu kusu (výstuž byla zalepena vteřinovým lepidlem, aby nebylo poznat, že se krk rozpadá).

Ani mě to nepřekvapilo, tak souhlasím a pro basu se chci náslédující den zastavit, ale později mi
docvaklo, co se zase vlastně stalo, a tak mě maminka našla, jak si vyměřuji skok z okna, přímo na sousedovo nové Audi, abych mu do něj taky nasel sémě Smoljakovo, nicméně mě ukonejšila.

Vracím nástroj do obchodu, jelikož jsem ztratil nějaký dokument, vrací mi o 4 000Kč méně a technik se mi jako suvenýr tře údem o líc (urážka překráčí mez, již opravdu nemohu).

O měsíc později si všímám, že vadná basa je stále v prodeji a ještě ji podražili (no to snad ne!)

Poučení? Již kvůli mně na těch kytarách nic nekupujte!


1 komentář:

  1. Ke Kobrlemu si dávám basy také. No a jinak co se týče úrovně kytary.cz ... nic moc.

    OdpovědětVymazat