Psal se slunečný květnový den. Střední škola okupovala mou mývalí duši a dehydrovala mého utopence.
Stejně jako každý rok, byl pražský zmrd povinen zúčastnit se tradiční seance, kterou kolomazníci volali praxí.
Idea celé věci spočívala v navléknutí montýrek a za pomoci obráběcích strojů se infiltrovat do krajiny kovů a želez (Olovo je plumbum) a dalších chladně vypadajících stupidit.
Jelikož každý žák druhého ročníku měl na sehnání vlastní praxe 5 měsíců, tak jako správný povaleč jsem začal zvažovat kam svůj anus zasunu až 14 dní před termínem. Vypadalo to, že se ve finále oběsím na fréze.
Doufal jsem, že mi můj strýc hospodský dá razítko na čelo a na 14dní se nastěhuji k bazénu pumpovat bicepsy na vnadné děvy.
Realita byla ovšem jinde.
Můj lehce prošedlý otec se postaral o to, abych nabyl strojírenského vědění a sehnal mi placenou praxi ve vyhlášené brusírně U Bohouše nedaleko Hovorčovic.
Čekal jsem velké jmění, kterým bych se dostal na výsluní celebrit a mohl bych strávit alkoholový dýchanek se Sandrou Bullock.
Zde realita byla ovšem také jiná...(urážka nabývá hodnot).
Hned první den praxe vstávám v 5:30, onduluji si ježourka a vydávám se směrem k autobusu, který mé měl dopravit na danou lokaci.
Venku je již horko a cítím, že se mi lehce paří záda - americký sen. Autobus ujíždí před mýma zoufalýma očima a jediné, co po něm zůstává je ohnivá čára, která mi podpaluje kalhoty. Vím, že je zle. Hned první den a Mašek dorazí na pracoviště pozdě. 17ti letý nezodpovědný zmrd.
Po lehkých urážkách, hodinu trmácejícím se autobusem plných umaštěných vagabundů se dostávám do hovorčovic.
Vagabundi byli tak mastní, že se mi vpálil jejich odraz do čela.
Dorážím do odporné zatuchlé dílny, kde na mě zírá bezzubý mechanik, říkající si Bohouš. Mezi zbytky toho, čemu bysme mohli říkat zuby, mu ční zbytky krysích paciček a velikost jeho penisu mě bije do očí. (urážka 60%).
Ihned se mu avízuji a posílá mě převléci si oblečení. S velkou nechutí na sebe velkoměstský týpek natahuje laclové montýrky a nastupuje na plac. Cítím se jako hasák.
Dostávám práci - čištění ventilů. Zde Je třeba podotknout, že nevím ani jak ventil funguje a k čemu slouží. (co je kurva ventil?)
Dostávám se k brusce, kde mi Bohouš ukazuje, jak se čistí ventily. Říkám si, že je to dobrá prácička a že bych tím v budoucnu mohl uživit svůj alkoholický chřtán a také ženu a syna (chudák hoch zřejmě s flaškou od pivas místo hlavy). Nemohl jsem si nevšimnout, že se Bohuš škrábe na varlatech a následně si k ruce čichá.
Očekával jsem, že bude vyžadovat pomocnou ruku.
Po 15ti minutách zbrousím ventily do tvaru žiletky a cítím se jako mechanik. Přichází Bohouš a soudě dle jeho zkažených zubů cítím, že něco není v pořádku. Ventily mají mít kapku jiný tvar, a tak se dozvídám, že jsem zničil zakázku a ihned se dostávám do minusu svého výdělku. Sandra Bullock promine.
Dalších 9 dní chodím na praxi jako makající nýmand, jehož životní styl umlhá zásadní chřtinou. Doma si vymývám štěrk, šmír a sperma z vlasů a snažím se být hezounek. Ovšem né s černým brlohem za nehty. Magnát s obchodem se mrtvými liškami je vetší frajer.
Nicméně na praxi docházím pravidelně, souložím s Bohoušem za vidinou většího zisku, stávám se pánem špíny a cítím se jako totální strojař. Konečně. Stalo se to, co jsem nikdy nechtěl.
Přichází poslední den praxe, čekám, že dostanu aspoň nějaký lehký výdělěk, ale opak je pravdou. Dostávám hovězí guláš
Díky mým zkušenostem s ventily, je to to jediné, co dostávám. v každém případě už vím, že nejsem žádný mechanik. Jako bonus pro mě doplácím 300Kč, ze svého. Výdělečná brigádka.
0% technik a 100% urážka.
Autobus z hovorčovické díry, mi ujíždí, přicházím domů, pucuji si tělo od šmíru a příchazí mi sms, že propadám z matematiky.
Vskutku vydařený den.
A poučení?
Strojařina těžká dřina!
Žádné komentáře:
Okomentovat