Byl pozdní, mám dojem zářijový večer roku 2010 a se svým dlouholetým přítelem Kanym jsme zrovinka dopíjeli poslední sklenku whiskey, mě velmi dobře známé značky (nehodlám ovšem v tomto blogu jmenovitě propagovat alkohol).
Je třeba podotknout, že již zmíněných sklenek bylo za ten večer bez debat více, a tak byla zábava poněkud ostřejšího, avšak infantilního kalibru. Pozorování pobíhajících krys velikosti mexického penisu po dvoře, se může stát totálním pobavením, dvou nadojených povalečů na dlouhou dobu.
Půlnoc padla, a tak padlo i rozhodnutí pomalu se odebrat směr domov. Samozřejmě ovíněný Mašek se dostává na metro s většími obtížemi než 3nohý sob k Santovi a čas naopak ubíhá rozhodně rychleji než ve sérii Tak jde čas.
Dostávám se na metro Vltavská, kde je podezřele vyklizený prostor a čekám na svůj vlak. Je nutné vzít v potaz, že celý večer probíhal bez urážek, takže bylo třeba počítat s tím, že něco přijde - a bude to velký!
Samozřejmě tomu tak bylo. Po půl hodině čekání a po tom, co se v metru neobjevil ani jediný živáček, už bylo jasné, že sem se krapet přepočítal. Nevadí, směřuju tedy k východu směr noční autobus, ale ejhle dveře sou zavřený a jako bonus pro mě zamčený (urážka 80% a slzy na krajíčku).
Po chvíli jsem se uvědomil, že tu prostě atomovou válku nepřečkám a je tedy třeba jednat, nýbrž jsem vyběhl již značně zadýchán eskalátory a začal vší silou bušit na východové dveře se slovy „Pusťte mě ven“! . Za několik minut na tenhle virvál zareagoval, evidentně neonacisticky orientovaný dopravák se silou jako Bivoj, který očividně necenil nacamraného pobudu panikařícího u dveří. Čap mě za flígr a vyrazil ven s vulgárními hesly a dovětkem „Už se nevracej“! (urážka 100%).
S radostí v očích si mířím k nočce, která mizí když autobus předemnou zavírá dveře a ujíždí...urážka přesáhla mez.
Soucítím s tebou...
OdpovědětVymazat