čtvrtek 16. prosince 2010

2. Jak jsem si kupoval aparát

Září 2008. První měsíc dřiny na postu operátora je za mnou. Smradlavá strojní průmka je už nějaký pátek hotová i když zanechala psychicky mentální újmu na mém zdraví a stopy kolomazu na rukou.

První vejplata se objevila na účtu a bylo předem určeno, kam padne. Sláva kapely Orangecap vrcholí minimalistickými koncerty a kapelní kolegové (mimo jiné můj pokrevní bro Kany, který zde bude figurovat velice často - takřka pořád) již mají nakoupené totální lampové aparáty a já stále odírám dřevěného chrobáka značky Behringer, jehož zvuk se dá srovnat s koňskými větry a zvukaři ho hodnotí slovy „Tohle strejček Behringer nedomyslel“. Koupím si tedy aparát!

Vybírání bylo složitější a jelikož sem nebyl Onasis, ale operátor, byl sem značně finančně omezen. Rozhodnutí padá na kombíčko Ampeg BA220, které sem měl onehdá půjčené od Lookyho z Letů mimo (tímto mu děkuji) a jeho zvuk mě něžně lechtal po líci a hladil po varlatech.
Párkrát na kombo hraju ve zkušebně a nemůžu si ho vynachválit, čímž je jasné, že se něco přihodí. Tehdy sem si toho nebyl vědom, ale dnes už vím, že s radostí z dané věci je třeba jednat šetrně a již !VŮBEC! danou věc nevychvalovat před ostatníma.

Přeskočíme kapitolu, kdy se posmívám s vytaženým Krišpínem ostatním, že mají nulové aparáty, až k době koncertu v pražském Rock Café, kdy nechávám mrzáka doma a na řadu přichází nablýskaný Ampeg.

Po 5. songu slyším divný elektrický dozvuk srovnatelný s letem lodi Enterprise, ale snažím se ho nevnímat, protože je mi jasný, že z novýho aparátu to jít prostě nemůže (urážka 10%). Dohráváme set, problémy neregistruji, avšak dostávám mysteriózní informaci, že nový apec půjčuju všem kapelám na akci. S radostí tak provádím (urážka 40%) a odebírám se na bar, věnovat se alkoholovému démonu.

Hned druhá akce černého šampiona s oranžovou čepici je následující den v Malebném městečku Kadaň v již méně malebném klubu Garage. Ochotní kluci z kapely Bullet of Death nám pomáhají do schodů s aparaturou a ještě větší překvapení přichází na baru, kde dostáváme všechen opojující mok různých druhů zdarma (po té, co sem si objednal a zaplatil Cuba libre - urážka 20%).

Koncert v plném proudu, let lodi Enterprise se vrací a mě už je v tuhle chvíli jasné, že Mario má něco s aparátem, tak ho hbitě spěchám varovat, ale ignoruje mě se nechápajícím pohledem. "Můj aparát to prostě neni!", řikám si.

Při posledním songu se rozonance již rovná nelítostnému souboji atomových ponorek s logem Sovětského svazu a ano, můj aparát přestává hrát (slzy v očích, urážka 116,2%).

Kany mě láme, že to ráno zapnu a bude to OK, tím mě uklidňuje, ale ráno se vrací ponorky. Je tedy třeba řešit reklamaci.

Urážky spojené s převozem aparátu na prodejnu nebudu popisovat, protože budou obsaženy v kapitole "JAK JSEM POZNAL PARTU ZMRDŮ".

Kytary.cz, obchod, kde červená symbolizuje spíše než důveru, komunistickou chamtivost  a snahu dodat zákazníkovi co nejhorší zboží, za co nejvíc potem poskvrněných chechtáků. Přes nějaké poznámky mi reklamační technik, šovinistické prase, jehož erekci vyvolanou 90tiletou dámou foukající do trombonu jsem viděl již od dveří, přijímá kombo do reklamace.

Po 30ti dnech se zboží vrací na prodejnu vyměněné...( viz. budoucí kapitola "JAK JSEM POZNAL PARTU ZMRDŮ").

Mezitím se kapela Orangecap rozpadá a já zánovní Ampeg nemám možnost zkoušet. Po nějaké době přichází nová kapela (která by si tu zasloužila samostatnou kapitolu přes 12 stran, ale zatím nemám to srdce kritizovat) Ptáci & Vlci.

Nyní si již nejsem jist, ale mám dojem, že hned při první zkoušce se z nehraného, nového vyreklamovaného aparátu ozývá rezonance, tentokrát srovnatelná se zvony s Rotterdamu a příjemná asi jako poševní sekret mývala v očích.

V hlavě mi problikává smrtka a schwinhund alert, ale je třeba vyřešit další reklamaci.

Vracím se na Kytary.cz, technik mě nyní uvítá ještě méně přívětivě a jeho opět viditelná ekerce je nyní vyvolaná prstokladem 5tiletého chlapečka.

30dní uplynulo a PPL s cikánským řidičem v čele mi laskavě zavezou opravený aparát až domů, s radostí ho rozbaluji, ale po 5ti minutách basové onanie OPĚT resonance - tentokrát vrtulník Airwolf, již nemohu (urážka 1000% - level Co to kurva je?!) !

Zoufalý Mašek telefonuje tak, že jeho dětinský kredit rychle míří směrem k nule, ale naštěstí domlouvám, výměnu kusu.

Ihned ho prodávám (tímto zdravím kubánského funky týpka, který si ho vzal a evidentně skončil s provazem na stromě na místo mě).

Takže je třeba podotknout:

1. Vyhýbejte se obloukem obchodu Kytary.cz!
2. Co to kurva je? Kde to žijem??!!


Žádné komentáře:

Okomentovat