5. Jak jsem se málem stal burzovním makléřem

Jeden méně slunečný den v září letošního roku, se nezaměstnaný povaleč Mašek (zvaný Homonus zmrdus) válel doma u videoher, jako každý jiný den.

Rozhodně jsem se již nějakou dobu nezaobíral možnostmi, jak sehnat kvalitní práci, a tak jsem žil v celku poklidný a mírumilovný život, bez nervových kolapsů a v bohémském stylu.

Vyžíval jsem a utrácel ze svých poctivě naškudlených zásob, nakupoval jsem obrázkové zboží (rozuměj komiksy) a tak to šlo vesele až do té doby než-li jsem si pořídil první výtisk Loba a po odeslání nehumální platby zkontroloval stav účtu.

Samou hrůzou se mi oježil anus a vypoukla kloaka! Usoudil jsem, že po několika měsících nicnedělání, by bylo ok najít si práci, a tak se stal server jobs.cz mým nejlepším přítelem (samozřejmě až po Kanym a Střihorukém Edwardovi).

Halava už mi mohla prasknout z vyhledávání, protože moje požadavky – nic nedělat a 30 čistého na ruku, nikdo nesplňoval.

Až náhle zjevil se mi inzerát pobízející k nástupu ihned na post burzovního makléře, nástupní plat činil 50 000Kč (což by mohlo bez problémů pokrýt i můj alkoholismus), a tak jsem neváhal a poslal do firmy svůj životopis, protože si v ekonomických směrech silně věřím a vím, že jsem schopen vykonat cokoliv od podvojného účetnictví až po daňový podvod.

Nemnoho dní uběhlo a pán Vacátko (opravdu se tak jmenoval) si mne pozval na pohovor. Nezbývalo, než kývnout, vybrat si své nejvíce formální oblečení velikosti XL a jít.

Vytahuji své obtloustlé palce z domu a mířím si to rovnou do společnosti. Jsem sebejistý a v hlavě už se mi pomalu rýsuje, jak machruju v Audině po Praze na styl Leoša Mareša. Co se týče pohovorů jsem nebojácný jako Lví Král a abych jim dokázal, že umím vše, zkouknul sem pro jisotu několikrát Wall Street.

Vcházím do budovy, jedu výtahem do daného patra – hrdost evidentně zůstala na Wall Streetu a potím se jako uspolený dobytek či konkrétně Pašík před porážkou.

U recepce mě osloví celkem milý pán střední věku a nezapřitelná podoba s Michaelem Douglasem je mi zde více než jasná. Vlastně se otáčím po místnosti a nevidím jiný obličej než ten Michaela Douglase.

Jsem zaslán do zasedací místnosti, kde čekám na člověka, co se mnou odvede ten úspěšný pohovor. Vnadná sekretářka se mi snaží nabídnout kávu, ale odmítám, protože ji na očích vidím Michaela Douglase nebo minimálně ta káva je z Michaela Douglase v prášku.

Po 15 minutách čekání přichází manažer (makléř, já už ani nevím co je co), už od dveří je vidět, že jsem mu k smíchu a já zas hned vidím, že spí v posteli s nafukovacím Michaelem Douglasem a koupe se v těžce vydělaných a propocených bankovkách – ovšem samozřejmě s obličejem Michaela Douglase.

Vykládá mi  nějaký blebt o společnosti a z nohavice mu zřejmě vytéká čůrek zapáchající hnilobné moči, protože se mi vysmívá do tváře a po tom, co se mě na nic nezeptal dodává, že práce není pro mne.

Agresivně se zvedám a ocházím (urážka ihned překročila mez).

Po dvou dnech se mi ještě drze dovolil zavolat, jestli chci přijít na druhé kolo pohovoru, načež odmítám a vracím se zas na nějakou dobu k videohrám.

Poučení:

Jestli nemáte fejs Majkla Daglese, rozhodně na burzu nelezte, urazí Vás tam, zesměšní a pošlou do pekel!