Další kolaps přichází v létě .
Pořídil jsem si longboard (na kterém přišlo taky dost urážek, ale k těm se propracuji jindy), zakádám s Kanym krů a rajdujem jako divá zvěř. Já za sebou nechávám krvavé stopy a pravidelně fasuji silniční lišej. Na předešlé události již jsem dávno zapomněl, ale to jsem samozřejmě neměl činit.
Jednoho rána mi zvoní telefon (samozřejmě o několik tříd méně kvalitní než předchozí a o mnoho tříd ošklivější). Kriminální policie se ozývá z telefonu. Orosím se jako obézní programátor, který zrovna tvoří pornografii v C++. Policisté mě vybízejí k nástupu na výslech. Tři dny nespím, soukám do sebe krabičku vajglů denně - paranoidní Mašek už vidí, jak si to špacíruje rovnou za katr, i když nevidí jasnou příčinu. Říkám si, co mi přišijou. Potulku? Ožralství? Výtržnosti?
Odebírám se na Smíchovské nádraží, kde sídli kriminální policie a v podpaží mám nervozitou vodopády. Koláče velikosti Lipna.
K mému překvapení jsou policisté velice milý, všechno znovu sepisují a hovoří se mnou o kamerových záznamech, které našli. Jako zdrcený ožrala jsem se prý svíjel na zemi, ještě 15 minut po tom, co pachatelé odešli. Mám takový dojem, že jsem zde spal(urazil jsem sám sebe).
Propouští mě a já s klidem v srdci odcházím.
O tři dny později jedu z jedné jízdy domů a rozhodl jsem se, že si ještě provětrám faldy v parku. Zde potkávám přátelé a opět mi hrdlem protéká alkoholové opojení a život se zas zdá být o něco lehčí.
Slalomovým stylem si jedu k baráku až se dosávám na dlažbu a říkám si, že je třeba slézt než dojdu k újmě. Zapaluji si cigaretu, mžourám očima. Vidím jak se ke mně blíží tříčlená běžící partička a vím, že sem opět v řiti. Nahodili mě na výlohu, vytáhli peněženku a uhání pryč. Pouliční cházka se opět stala mým osudem.
„A dost!“, řekl jsem si. Krev se mi vzpěnila, v hrudi se mi rozdivočel tunový buvol a v nohách se rozběhly parní mašiny. Chopil jsem se prkna a utíkám za nimi. Začal jsem je mlátit deskou. „Jsem Rambo“ vyřvávalo mé srdce, ale tělesná schránka byl žel Forest Gump. Jeden mi desku chytil, přetáhl mě po hřbetu a padám k zemi, jako zneuctěná panna. A nyní přichází masakr. Obličej si kryju, ale tentokrát mi to není platné. Jako bonus k peněžence, si útočníci berou longboard a mobilní telefon. Ležím tam v krvi a najednou se jeden z nich vrací a hazí po mě telefon. Zřejmě pochopil, že tenhle kousek neprodá.
Tímto skončila moje jezdecká kariéra a bylo třeba sjednávat dokaldy. Ještě, že už jsem věděl, jak na to.
O 14 dní později machruji se zjizveným obličejem jako Al PAcino a vyrazím do klubu Amores Peros na narozeniny kamaráda Vegyho.
Zde ze sebe dělám trotla a když už sem se neudržel na židli a huba mi střílela nesmysly jako zbraň amerického pacholka, ostatní se rozhodli, že již mám dost.
Nějakým záhadným způsobem se dostávám na tramvaj, ale bohužel mi nedochází, že jedu špatným směrem. Probouzím se na konečné, kde do mě nevrlý řidič píchá koštětem a předpokládám, že si to se mnou rozdal na špinavé tramvajové podlaze.
Opouští m tramvaj a čekám na další.
Z nedaleké dáli vidím, že se ke mně blíží známý pražský póvl. Dva šamstři mě oslovují jestli nemám telefon a ten větší zmrd svírá v ruce boxer a připadá mi, že má kolem penisu omotaný ostnatý drát. Snažím se tam nedívat, vytahuji telefon a rovnou ho odevzdávám. Umělci si ho prohlíží, poděkují, dostávám pěstí, jdu k zemi a mí noví přátelé mě opouští.
Toto je v hrubém shrnutí popis mého rozmarného léta.
A poučení?
Noční Praha přináší spousty krás.
Žádné komentáře:
Okomentovat