středa 26. ledna 2011

9. Jak mě několikrát do roka okradli a zbili (část první)

Celý tento dojemný příběh se odehrává v roce 2010 v různých časových úsecích a některá z nich jsou propojena zásahem kriminální police. Vezmeme to tedy pěkně od podlahy a popořádku.

První kolaps přichází v květnu.

Mám stabilní práci, jsem spokojen a rozhodně nevydělávám malý peníz. Jednoho květnového večera se kopu doma do anusu, až se mi z toho narušila kloaka, a tak jsem se rozhodl zavítat na pivní festival v Letňanech. Zde narážím na své přátelé ze střední školy a společně vzpomínáme na náš život za soustruhem. Různé druhy piv nám protékají chřtány, jako dančí sémě zhrzelým poustevníkům.

Padla půlnoc, ale náruživý alkoholik nemá dost, a tak se odebírám směrem centrum. Zde se potuluji od podniku k podniku a postupně ztrácím kontrolu nad svým tělem. Alkohol opět získal svou nadvládu.

Kolem 3. Hodiny ranní se dostávám na I.P. Pavlova (mám dojem, že telepatem), kde se povaluji na zaplivané zemi se somráky a společně popíjíme z jedné láhve vodku, kterou jsem samozřejmě koupil, a tak ji jako správný hostitel nabízím. Evidentně špinavé kníry mi až tak nevadily. Zde je třeba podotknout, že v kapse mám nový telefon, peněženku, ve které mám vybráno 1600, kdybych třeba zpozoroval nějaký objekt mé investice a sluchátka.

Když jsem se stal otrokem průzračné lihoviny a jeden z bezdomovců se po mě začal podivně válet, říkám si, že pojedu domů. Ještě jsem se ohlédl jestli mi z poklopce neleze penis a vyrážím.

Přibližuji se k noční zastávce, kde mi nečekaně ujíždí autobus před nosem. Zdálo se mi, že na mě řidič ještě vztyčil prostředníček, ale tím už si nejsem jist, jelikož pravdou zůstává, že jsem byl řádně opojen.
Čekám, čekám, poslouchám AC/DC a najednou vidím, že se ke mně přibližuje hrstka kapucínů(rozuměj floutci v kapucích). Vím, že je zle. „Nemáš na zavolání kámo“ pravil nejvyšší z nich (asi tak o 3 hlavy vyšší než já, což ale není až takový problém). „Ne, nemám telefon“, jsem mu hrdinsky odvětil. V tu chvíli do mě strčil, ztrácím kontrolu a zaujímám pozici klubíčka. Čekám kopance, ale nic nepřichází. Vidím jak masírci odcházejí. Sahám si do kapes, ale tam vane pouze vítr. Rychle za nimi utíkám, ale opět do mě strkají, jdu k zemi jako Rocky při knockoutu a opět zaujímám pozici klubíčka. Tu držím ještě dalších 10 minut. Byl jsem okraden!

Ihned to jdu hlásit městské policii a ta mě posílá na Kačerov, že je třeba hlásit to zde. Ani nevím, jak jsem se tam dostal, ale nakonec jsem se ocitl na policejní stanici, kde na mě evidentně nečekali.

Čekám zde 3 hodiny, ale jsem vyrozuměn, že toto musím hlásit v místě svého bydliště. Sedám na metro, snažím se přemluvit pohledného šamstra, aby mi půjčil na zavolání, ale evidentně nebyl ožrala Mašek dost věrohodný pro zapůjčení mobilního aparátu.

Dorazil jsem domů, maminka nechápe v jakém jsem přišel stavu. Vysvětluji, co se stalo, a tak čapla to páchnoucí nemyté monstrum a táhne mě na policii.

Zde mě policisté posadili, řekl jsem jim, co se stalo, ale odvětili mi, že jsem zfetován a vymyslel jsem si to. Povoluji jim dechovou zkoušku, nadýchám 4 promile a zde asi můj příběh končí. Osočují mě, co beru a podobně, tak jsem vykřikl, že mě uráží. To jsem ovšem neměl dělat, protože jsem šlápl na hada bosou nohou. Několikrát mi řekli, že kdyby se mnou nebyl rodič, tak už jsem dostal a posílají mě domů.

Bohužel jsem si na stanici, zapomněl klíče, a tak se tam jako zneuctěný čokl vracím.

Druhý den tam jdu již střízlivý, je zde jiná směna a vše se mnou sepíšou. K mému štěstí přichází vytočený policista ze dne předešlého, tak sem zavřel oči a doufal jsem, že mě neuvidí. Část, která následuje přeskočíme.

Nicméně všechno bylo sepsáno a předáno kriminální policii.

Vracím se do normálního života a říkám si, že již bude vše v pořádku, ale jak už naznačuje název blogu, nebylo.

Konec první části.


Žádné komentáře:

Okomentovat