pátek 17. prosince 2010

3. Jak jsem si koupil první barevnou MP3


Když píšu tyto řádky, stávám se zrovna obětí své tloušťky, kterou už nevyléčí ani bezlepková dietka a hraje mi song Love Hurts od Nazareth.

Psal se červenec roku 2008 a vyštudovaný vercajkman se snahou sehnat práci byl finančně v koncích.
Ewička Farná měla zrovinka akci v Kongresáku, kterou nikdo krom zarostlých somrů s vidinou jedlého chleba a uhratých třináctek neregistroval.  Člověk, který si říká Marty 68 mě vyzval na malinkou brigádku, která se týkala výpomocných prací na tomto koncertě a spočívala v nástupu ve 4:00 na plac a vykládáním tunových beden a houpaček s lízátkovým vzorem. Celkově měla sociální práce končit okolo půlnoci, ale realita byla ovšem jinde(urážka 27%).

Dopravce s očividně otrokářskými sklony nás popoháněl bičem až do 5té hodinny ranní druhého dne a jako bonus pro mě jsem si dokázal roztrhnout kalhoty v rozkroku na vynášecí plošině. Stal jsem se posměchem montérkářských obcovníků s mozkem o velikosti zátky od Bráníku.
Koncert, který nemá cenu komentovat, protože bude obsažen v jiné kapitole skončil a nastal můj návrat domů.

Cca v 6:00 uléhám v posteli se záleskem tisícikorun v očích a ani mi nevadí, že zpocený a nemytý penis se lepí k povlečení.

Přišel den výplaty a má výslužka činila rovných 3000 Korun českých, což mi v téhle době mohlo připadat, jako plat králů a měl jsem v plánu investovat tuto částku do pozemku v Ugandě. Rozhodnutí padlo jinam a jelikož mě otravný zvuk srovnatelný s kvalitou nahrávky kapely HNF ničil povadlé ušní bubínky, bylo třeba koupit jiný posluchačský aparát.

Alza.cz  - jeden z mála relativně solidních obchodů se stal cílem mé investice a pořídil jsem si MP3 přehrávač značky SanDisk, který mi svého času doporučil zodpovědný majetník Kany, z jehož skromného, ale kvalitního majetku mám vzor dodnes.
Totální sound, kvalitní muzika a barevný display, kurva to je něco. Již si nepřipadám jako traktorista a po vzoru Leoše Mareše vyrážím jako nóbl pán do ulic a sháním alkoholové opojení.

…ráno je můj stav patrně horší a mohl bych vystupovat v Talk Show Jana Musila, který by mě svlékal pohledem i přes viditelné faldy. Jedu do města a jdu si zapnout své oblíbené písně, ale ejhle!!! Vytáhnu luxusní věcičku a vidím Spider-Mana na display. Evidentně zde zanechal své sítě a má MP3 umírá(urážka 1001% po prodřené noci s Ewičkou).

Brečím jako malý harant, kterému se zbortil domek z Lega a vím, že je třeba situaci řešit.
Po urážecích hodinách strávených na googlu vidím jediný servis SanDisku, který sídlí v Brně a kontaktuju pana Černého pro výměnu displaye.

S ochotou moji zakázku přijímá a tak posílám Českou poštou mého miláčka na operaci s výměnou obrazovky, na které mohu machrovat před nýmandy, že přehrávám filmy.
Po 30ti dnech mě pán inforoval, že mu zakázka přišla. Je zřejmé, že si nad ní leštil penis pomocí vakuové vagíny rozměrů arabského chrobáka.

Po 60ti dnech sem mi MP3 stále nevrací a s nadějí, že pán stále leští doufám, že mi ji stále pošle, za účelem, že budu moci leštit i já.

Po dalších 30ti dnech řešení proč mi věc nepřišla se dozvídám, že panu Černému i s jeho informaci, že už na tom pracuje, prý nedorazila.

Nevěřím mu, brečím a objímám plyšového mÝvala (Marine).

Česká pošta, solidní podnik, který dokáže ztratit balík velikosti japonské gorily mi mého miláčka opravdu ztratil a přes snahu o reklamaci zůstávám hluchý zmrd bez hudby. Vydřené hodiny pro Ewičku končí v koši a já můžu poslouchat hudbu iba z rezavých repráku a urážka končí na 100 procentech.

Poučení?
Zprivatizujme Českou poštu


1 komentář: